Nejsou zlí. Jejich názor vychází z nepochopení.
Věříš, že kdyby ty souvislosti viděli,
jakékoliv omezování svobody rázně odmítnou.
Blahoskloně ti zopakoval základy Občanské Výchovy s vírou, že tě ještě lze “zachránit”.
Ostrá kadence otázek “A kdo by asi stavěl silnice ty chytrej!” Odpovědi ho nezajímaly. On měl jasno. Chtěl, aby sis uvědomil, čemu jsi upsal duši.
Podebatovali jste. Myšlenku pochopil, doptal se, odsouhlasil. A do týdne z hlavy vypustil.
Impakt nulový.
Zesměšňuje tě, shazuje, útočí. Ztratil pevnou půdu pod nohama. Jeho neotřesitelná víra je otřesena a zoufale ji brání.
Nauč se, jak zasít semínko svobody i v tom nejzarytějším etatistovi. Pomohu ti osvojit si zcela odlišný způsob mluvení s lidmi, kteří stále pevně věří v nezbytnost státu. Zjisti, jak takovou konverzaci vést, na co si dát pozor, kam s ní mířit a v jaký okamžik ji ukončit.
když chceš reagovat na něco, s čím nesouhlasíš
když o tom chceš někomu říct
příležitost se skrývá
na každém kroku
Tohle je Bohumil a jeho kolegové v práci.
O pauze někdo obvykle nadhodí téma z aktuálního dění.
Kam ty debaty směřovaly, se Bohoušovi vůbec nelíbilo.
Chtěl s tím hnout, ale ať dělal co dělal, nic nezabíralo.
Navíc se to zhoršovalo.
Bohouš naštěstí narazil na způsob, jak s etatisty mluvit tak, aby to k něčemu vedlo.
Bylo to naprosto odlišné od čehokoliv, co dosud zkusil.
Zjistil:
A odzkoušel to. Na své kolegyni.
O několik otázek později si pomalu začala uvědomovat něco, co cítila, že tu vždy bylo, avšak zůstávalo skryto.
To krátké povídání jí pomohlo rozšířit záběr vnímání.
Po pár dnech, jak se to rozleželo, začala na všechno pohlížet nově i perspektivou vlastního svědomí, vlastní morálky.
Nenazvala by to právě takhle, ale doslova začala vidět “iniciaci útočného násilí ze strany státu” na každém kroku.
A byla to síla.
To, co viděla, jí radost neudělalo.
Přesto byla ráda, že to vidí. Že o tom ví.
Dokud to neviděla, jakžtakž to šlo. Ale teď, když to vidí naplno a bez příkras vlastníma očima každý den... je to nesnesitelné.
Je otázkou několika týdnů, než dojde do stavu: “Tak už dost! Musí existovat lepší cesta!”
Od té chvíle se začne poohlížet po možnostech, jak přestat podporovat věci, které jdou přímo proti jejímu svědomí, proti její morálce.
A tohle... Tohle je začátek konce etatismu.
Efekt je navíc trvalý. Asi jako s tou vánoční lží o Ježíškovi. Jakmile ji člověk jednou prokoukne, už není cesty zpět.
A dá se to naučit.
Po několika týdnech se vždy projeví, jak se kdo rozhodl.
V práci o pauzách probírají s kolegy stále to samé.
Nyní to však má o chlup příjemnější atmosféru ;)
Navíc nikdo netuší, že Bohumil není etatista.
Teď už Bohouš ví, jak takové semínko svobody správně zasadit.
Protože to, na čem skutečně záleží, je mentalita lidí.
Stane-li se tyran velkým a ke svým obětem odporný a krutý,
tak to, na čem dlouhodobě záleží, není jeho krutost...
..ale to, zda-li ji lidé akceptují.